
Berimbau je jednoduchý strunový bicí nástroj, hudební luk, z Brazílie. Původ berimbau není zcela znám, ale není zde mnoho pochyb, že je Afrického původu. Jako nedomorodí obyvatelé Brazílie nebo Evropy, kteří užívali hudební luky a velice podobné nástroje a hráli v jižní části Afriky. Berimbau bylo nakonec včleněno do cvičení Brazilského bojového umění – capoeiry, kde udává jak se má capoeirista pohybovat v rodě. Nástroj je znám jako hlavní předmět populárních písní Brazilského kytaristy Badena Powella a textaře Viníciuse de Moraese. Nástroj je také část tradice Candomblé – de – caboclo.
VZHLED
Berimbau se skládá z dřevěného luku (verga – vyrobená ze dřeva biriby, které roste v Brazílii), asi 4 až 5 stop dlouhé, s ocelovou strunou (arame – často získaná z vnitřku pneumatiky od auta) pevně napnutá a bezpečně utažená na jednom konci vergy. Tykev (cabaca) uschlá, otevřená a vydlabaná, přiložená ke spodní části Vergy a uchycena očkem ke struně, klasicky pevným provázkem nebo tkaničkou, sloužící jako resonátor. Od 50-tých let 20. století byly Brazilská berimbau natřena světlými barvami. Mnoho výrobců dnes vychází vstříc přáním turistických zákazníků na autentičnost a užívají čistý lak (nátěr) a diskrétní dekorace.

Berimbau se drží v jedné ruce. Držíme ji prostředníčkem a prsteníčkem, malíček umístíme pod cabasu (pod očko, kterým je cabasa připevněna ke struně) a držíme ve výšce. Malý kámen nebo minci (dobrao, moeda, pedra) je držen mezi ukazováčkem a palcem v té samé ruce, kde držíme berimbau. Cabaca je opřena o břicho. V druhé ruce se drží tyčka (vaqueta – obvykle dřevěná, často také vyrobená z kovu) a zvláštní chrastítko (caxixi). Jeden úder vaquetou (tyčkou) do arame (struny) nám vydá zvuk. Caxixi doprovází vaquetu. Dobrao je přikládáno a opět odebíráno ke struně, z důvodu změny tonu berimbau. Zvuk může být také pozměněn oddálením cabasy od břicha a opětovným přiložením, během rozeznění arame.
Části a příslušenství berimbau:
- Verga: dřevěný luk, který tvoří hlavní tělo berimbau.
- Arame: ocelová struna.
- Cabasa: otevřená, vysušená a vydlabaná tykev, která je přivázaná ve spodní části berimbau; slouží k rezonanci zvuku.
- Dobrao: malý kámen nebo mince držená proti arame, působící změnu tonu. Kámen je někdy nazýván "pedra".
- Vaqueta: malá hůlka, která drnká do arame a vytváří hlavní zvuk.
- Caxixi: malé chrastítko, které je u vaquety (v té samé ruce).
Capoeiristé dělí berimbau do 3 kategorií:
- Berra-boi nebo gunga: nejnižší tón.
- Médio (někdy nazývána viola): střední zvuk.
- Viola (violinha, když medio je viola): nejvyšší tón.
Tyto kategorie se vztahují ke zvuku, ne k velikosti. Kvalita berimbau není závislá na délce vergy nebo na velikosti tykve. Spíše podle průměru a tvrdosti vergového dřeva a kvality tykve.
ZVUK
Capoeiristé dělí berimbau do 3 kategorií:
- Otevřený strunový zvuk.
- Vysoký zvuk
- Tzv. „bzučák“

Každý začátečník nemá problémy hrát bzučák, když drží tykev přiloženou k břichu, zatímco se dotýká struny mincí (nebo kamenem). A hle, zde máme zvuk „tch“ :o) Hrát čistý strunový zvuk tak, že vaqueta udeří do struny méně než 1 palec (cca 2,54 cm) nad cabacou, s lukem se balancuje malíčkem když je tykev dál od těla. Pro dosažení nejlepšího zvuku je dobré najít vhodné místo pro cabacu – můžeme s ní jemně doladit zvuk posunutím trošku výš nebo níž. K vytvoření vysokého zvuku musíme držet luk stejně, tykev otevřená a pevně přimáčknout dobrao na strunu. Zvuk bude odlišný v nízkosti a v tonu zabarvení. Můžeme přitlačit dobrao dostatečně daleko od tykve, pouze pokud je luk dlouhý 4 stopy nebo 4 stopy a 2 palce. Taková byla délka luku ve 40. a 50. letech. Dnes, mnoho berimbau přerostlo 5 stop a víc, tak hráči spoléhají hlavně na změnu v zabarvení tónu a vylepšení nastavení jsou omezena v souhře s berimbau.
Přibližování a vzdalování tykve od těla, když drnčí struna, má za následek „wah-wah“ efekt, který můžeme měnit podle toho, jak daleko dáme tykev od těla. Jestli je tento efekt žádoucí nebo ne je věc kontroversní. Tlačení dobraa po úderu do struny je široce využívaná technika; kde při zacpání tykve, která resonuje zvuk struny, krásně doznívá. Specifický tón vyžaduje čistý strunový zvuk, který ukončilo ucpání tykve.
Informace z http://www.wikipedia.com