Řek (tetrachordo) Bouzouki

Bouzouki (gr. το μπουζούκι; pl. τα μπουζούκια) (množný někdy přepsal jak bouzoukia) je základ moderní řecké hudby, a je také nalezený v irské hudbě. Je to stringed nástroj s hruškovitým tělem a velmi dlouhý krk. Bouzouki je člen ' loutna dlouhého krku ' rodina a je podobný mandola. Předek těla je plochý a je obvykle těžce vykládaný perletí. Nástroj je hrán s plectrum a má ostrý kovový zvuk.

Tam jsou tři hlavní typy bouzouki:

• Trichordo mít tři páry řetězců (kursy).
• Tetrachordo mít čtyři páry řetězců.
• Irský mít čtyři páry řetězců a rovného hřbetu.

Historie

Přesto, že je nyní téměř souznačný s řeckou hudbou, bouzoukis nebyly kolem v Řecku celá ta dlouho. Jak nedávno jak 1920, oni byli relativně neznámo, použitý výhradně v Rembetiko hudbě - druh městský blues v Řecku pevniny. Oni patří k tradici dlouhého krku nástroje loutny nosit různá jména takový jako Saz, Tanbur a Bouzouki. Ve skutečnosti jméno “Bouzouki” pochází z “Bozuk” který znamená “zlomený”, se odkazovat na změnu ladění tohoto nástroje od Anatolian / centrálního Asijce vytvořil Saz nebo Baglama v turečtině.

Následovat 1919-1922 válka v Malé Asii a následující výměně populací mezi Řeckem a Tureckem, etničtí Řeci uprchli do Řecka. Uprchlíci přinesení s nimi hudba známá jako Smyrneika, který používal arabskou loutnu (Oud nebo ' outi ' jak Řeci volali to). Brzy outi byl nahrazený bouzouki a Smyrneika styl se roztavil do Rembetika.

Časné bouzoukis byly Trichordo, se třemi kursy (šest řetězců ve třech párech) a byl obecně nalazený na D3/D4 A3 D4. Toto ladění zapadne dobře s hudbou Středního východu, zatímco otevřený akord je žádný hlavní ani menší, dovolovat velkou pružnost s melodií. Trichordo bouzoukis ještě jsou vyrobené, a být velmi oblíbený u aficionados Rembetika.

Po druhé světové válce, Tetrachordo (čtyři-kurs) bouzoukis začal se objevit. To není známé kdo nejprve dodal čtvrtý kurs. Možná Stefanakis nebo Anastasios Stathopoulos. Tetrachordo byly dělány populární Manolis Chiotis.

Irské bouzouki, se čtyřmi kursy, plošší záda, a rozdílně naladěný než bouzoukis Řeka, je více nedávný vývoj, datovat se k šedesátým létům.

Bouzouki trichordo

Toto byl obvyklý druh bouzouki, jakmile to změnilo se na mít fixované pražce, a to má 6 řetězců ve třech párech. Je to tento druh bouzouki, který je užitý na rebetiko. Obzvláště tento bouzouki je replika jednoho použitá Markos Vamvakaris.

Bouzouki tetrachordo

Tento druh bouzouki má 8 řetězců kovu, které jsou uspořádány v 4 párech, známý jako kursy. V dva vyšší-hodil (trojnásobné) kursy, dva řetězy páru jsou nalazené na stejnou poznámku. Tito jsou užití na hraní melodií, obvykle s dva kursy hrály spolu. V dva nižší-posazený (bas) proudí, pár sestává z tlustého ránového řetězce a slabý provázek ladil oktávu odděleně. Tito ' řetězce oktávy přidávat se k plnosti zvuku a být použit v akordech a base drones (spojitý nízké noty, které jsou hrály skrz hudbu).

Ladění originálu pro čtyři-bouzouki kursu je C3 F3 A3 D4 (kde C4 je střed C). Toto dělá to stejný ladit vzor jako první čtyři řetězce na kytaře, ale posazený dole celý tón. V nedávné době, někteří hráči si oblíbili ladění jejich bouzoukis zvyšují ve hřišti k D3G3B3E4, který je stejný přesně jako první čtyři řetězy kytary, usnadňovat to hrát na oba nástroje.

Irské bouzouki

Bouzouki Řeka byly představeny do irské tradiční hudby v 60-tých letech Johnny Moynihan a byl rychle zaujatý nahoru Andy Irvine. Brzy poté, irský bouzouki začal se vyvinout do něčeho jako jeho aktuální forma. Dnes, irský bouzouki je důležitá role irské trad scény, nejvíce často (ačkoli ne vždy) hrát doprovod, většinou směs dva si všimnout akordů, basslines a kousků countermelody, spíše než melodie. Snad nejlepší známý zastánce irského bouzouki je Dónal Lunny, kdo také vytvořil elektrickou verzi, známý jak e-zouk.

Irský bouzouki obecně má byt nebo lehce nahrbil záda (jako to kytary nebo irský, Američan nebo portugalština navrhnou mandolínu) v místě hole-postavená kulatá záda Řeka bouzouki a na rozdíl od Řeka nástroj je obvykle nalazený na GDAD nebo GDAE (oktáva pod mandolínou). Pro všechny záměry a účely, moderní irský bouzouki je člen rodiny mandolíny a bouzouki v jménu jen. Nicméně, irský bouzouki je rozlišován od poněkud podobný-vypadat jako mandolína oktávy v tom to má delší fretboard a ladění charakteristiky. Jako mandolíny, irské bouzoukis jsou různě dělány s bytem, vyřezal (zaoblil) a sklonil vrcholy. Stěží někdo používá bouzouki Řeka pro irskou hudbu dnes; Alec Finn je jediný profesionál jakéhokoliv důsledku pokračovat v hrát jednoho.

Typická zmenšená délka irského bouzouki je 22 k 24 se posunuje (550 k 610 mm), ačkoli někteří jsou jak dlouho jak 26 se posunuje (660 mm); nástroj ve stejném ladění s délkou stupnice 20 se posunuje (500 mm) nebo méně je obecně nazývaný mandola oktávy (Evropa, Irsko, a Spojené království) nebo mandolína oktávy (nás a Kanada).

První irský bouzouki byl pravděpodobně jeden postavený Peter Abnett, anglický luthier, který pokračuje stavět bouzoukis a jiné mandolínové rodinné nástroje k tomuto dni. Luthiers Stefan Sobell a Joe Foley také byl vůdčí postavy ve vývoji nástroje.