Sitár

27. 12. 2007

SITÁR

by Jiri Dohnal

sitar

Sitár je klasickým nástrojem severní Indie. Počet strun kolísá mezi 18 - 20, pražců je většinou dvacet. Zvuk sitáru je velice poutavý, lahodící sluchu a rozšiřuje kapacitu vědomí. Nástroj pochází z období středověku, a původně je to vyprázdněná dýně s přidaným krkem. Z evropských hráčů se o jeho popularizaci v západním světě zasloužil především George Harrison (Beatles).

Sitár vznikl upravením víny, což je velmi starý nástroj, popsaný dokonce ve védách. Stáří sitáru se pohybuje něco kolem 600 let. Korpus sitáru je vyroben z vyschlé dýně. Pro přední desku a krk se používá dřevo Tunu, nebo Rosewood. Některé nástroje mají odnímatelný rezonátor, baňku z vyschlé dýně, která se připevňuje zezadu na orní část krku.

Sitár má sedm strun v horní vrstvě a od jedenácti do třinácti strun ve vrstvě spodní, která se táhne pod pražci. Tyto struny jsou rezonanční, rozeznívají se především zvukem horních strun. Dotvářejí a obohacují zvuk a fungují trochu jako reverb, či sustain. Pražce jsou vyklenuté, připevněné ke krku tenkým motouzem, nebo silonem za zářezy na jejich koncích. Je možné s nimi pohybovat po krku směrem nahoru i dolů. Umožňují vytahování strun směrem dolů (proto jsou struny umístěny jen na jedné polovině krku), ve struně se zvyšuje napětí, a tón tudíž stoupá. Je možné plynulé vytažení tónu v jedné pozici až o kvintu. Charakteristický drnčivý zvuk je dosažen díky ploché kobylce, jejíž plocha se dotýká vibrujících strun.

Tradiční výuka probíhá v gurukulech, což je místo kde sídlí guru - učitel - a žáci zde žijí pohromadě s učitelem během svého studia. Staré rágy, klasické kompozice, nebyly zapisovány, předávaly se z generace na generaci. Jedno rčení říká, že člověk musí strávit dvacet let studiem, dvacet let vystupováním a dvacet let učit tomuto nástroji ostatní, aby ho dokázal doopravdy ocenit. Spolu s rozvojem moderních technologií, legendární indický hráč Ravi Shankar vytvořil pro západní zájemce o hraní na sitár řadu instruktážních knih a videonahrávek, podle kterých je možné stát se samoukem.

Jak se hraje na sitár

Hra je trochu podobná kytarové technice, ale má své odlišnosti a specifika.

1) Místo trsátka, nebo nehtů hráč používá tzv. MIZRAB, což je vlastně prstýnek z tvrdého drátu, překrývající nehet a bříško prstu. Používá se na ukazováček, někdy na malíček. Často však hráči raději na malíčku nechají narůst delší nehet.

2) Herní pozice je dosti odlišná od kytarové

3) Ladění sitáru je jiné. Standardní ladění je 1. F#, 2. nižší C#, 3. nižší C#, 4. G# o oktávu níže, 5. G# 6. horní C# a 7. C# o dvě oktávy výše. Rezonanční struny se ladí podle notace rágy, do stupnice, která jí přísluší.

4) Indický hudební systém se může zdát západním studentům trochu komplikovaný. Je založený na rágách, které jsou jako určitá témata, melodické obraty o stupnice, které souzní s určitou náladou, či naladěním a mají ho v posluchači evokovat. Pro každou rágu je daný i čas ve dni, nebo v roce, pro který je určena. Použitým rytmům se říká Tala. Mají velkou rozmanitost a mnoho variací. Hudební notace je lehce přizpůsobená západní, ačkoliv Indové rozeznávají i mikrointervaly ležící mezi půltóny. Jedna oktáva se dělí na 32 tónů.