Tabla
Tabla
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tabla je dvojice bubnů odlišné velikosti, konstrukce i zvuku. Tabla jsou perkusivní hudební nástroje, podle Sachs-Hornbostelovy klasifikace hudebních nástrojů patří mezi membranofonny. Jejich název pochází z arabštiny, kde tabl znamená buben. Jsou populární především v severní Indii, kde se používají v náboženské, klasické i populární hudbě. Při hře hráč sedí na zemi a bubny má umístěny před sebou na kruhových podložkách, zvaných Adhara. Pravou rukou se hraje na buben s vyšším laděním, zvaný Dajan, levou rukou se hraje na Bajan, laděný níže.
Obsah[skrýt] |
[editovat] Popis
[editovat] Dajan
Tělo menšího bubnu, zvaného Dajan (pravý), Dahina, Siddha či Tabla je vyrobeno z jednoho kusu tvrdého dřeva. Má mírně kuželovitý tvar, blížící se válcovitému. Jeho základna má přibližně o 4 cm větší průměr než jeho vrchní část. Ta je potažená kozí kůží, napínanou pomocí kožených pásků, zvaných Čot. K přesnému doladění slouží dřevěné válečky (Gattha), umístěné pod koženými pásky. Dajan se ladí podle tóniny hrané skladby na základní nebo jiný důležitý tón stupnice. K posouvání válečků při ladění slouží malé kladívko.
[editovat] Bajan
Tělo většího bubnu, zvaného Bajan (levý), Dagga, Dhámá nebo Duggí, tvoří přibližně polokulová nádoba, vyráběná z bronzu, mědi, mosazi či jiného kovu a někdy též z hlíny nebo dřeva. Otvor je opět potažen kozí kůží, napínanou pomocí kožených pásků (Čot). Bajan se obvykle neladí na žádný určitý tón tóniny, neboť při hře je hojně využívaná glissandová technika, při níž lze tlakem dlaně na blánu měnit výšku znějícího tónu. Právě toto glissando a široký zvukový rozsah jsou pro tabla typické. Podobný charakter zvuku má i jihoindický ghatam či africké udu.
[editovat] Potah
Obě kožené membrány (Puri) mají okraje ukončené pletenou koženou obroučkou (Pagri), k níž jsou připevněné napínací pásky. Po obou stranách kůže je na obvodu asi 1 cm široký kožený proužek zvaný Kinar nebo Kani. Na membránu je nanesen černý disk (Šijahi, Šjahi, Gáb), jehož velikost a tloušťka určuje výšku a barvu zvuku. Disk vzniká postupným nanášením soustředných kruhů z pasty vytvořené z vody a směsi, obsahující mouku, škrob, práškové kovy a jejich oxidy, uhlík a další přísady. Volná plocha membrány mezi okrajem Kinar a diskem Šijahi se nazývá Sur.
[editovat] Historie
Podle některých legend jsou tabla stará několik tisíc let. Nejčastěji se uvádí, že je vytvořil perský básník Amir Khosro Dehlavi (Amir Khursuro) ve 13. stoletím rozpůlením bubnu pakhavadž. V jeho textech však žádné zmínky o tablech nejsou. Nejstarší doložené vyobrazení a popis bubnů tabla se objevuje až v 18. století. Během let se vzhled bubnů proměňoval, velikost Dajanu se zmenšovala a velikost Bajanu zvětšovala. Tabla se postupně stala hlavním perkusivním nástrojem severoindické hudby a pronikla i do hudby jihoindické. V současnosti existuje v Indii šest hlavních stylů hry na tabla.
[editovat] Související články
Kategorie: Bicí nástroje | Membranofony | Indické hudební nástroje
TABLA
Historie
Pokud přihlédneme ke starým sochám, kresbám a rukopisům, vyplývá z nich, že první indické bubny byly hlinĕné nádoby opatřené kůží. Byly velmi podobné tĕm, ve kterých se skladovaly potraviny, nebo sloužily na vaření. Příklady zahrnují Puskar a Gagra (severní Indie) a Ghatam (jižní Indie). Staré védy (3.000 p.n.l.) zmiňují zpĕváky používající Dhundubhi, buben vytvořený z vykotlaného kmene stromu. Dhundubhi bylo předchůdcem klasických bubnů, jak je známe dnes - Bhanda Vadya, Mridangam, Khole a Pakhawaj. Při hraní jsou položeny horizontálnĕ, vrstvené kůže jsou na obou stranách. Jsou připevnĕny koženými řemínky (resp. jedním dlouhým) a umožňují ladĕní na určitou výšku.
Tabla vznikly jako určitá variace bubnu, pod vlivem zejména mridangu a puskara. V jeskynním chrámu Badari v Bombeji (ze 6. století) je znázornĕna puskara. Hudebníci často umístili do klína puskaru menší blánou (nazývanou aligna) nahoru a hráli na více než jeden buben současnĕ. Způsobů provedení, tĕchto ranných bubnů bylo velké množství. Slovo tabla je pravdĕpodobnĕ derivací arabského slova tabl, označující buben. Arabští nájezdnící mĕli nepochybnĕ velký vliv na kulturu i strukturu nĕkterých hudebních nástrojů. Obecné povĕdomí praví, že tabla jsou dílem Amira Khursury (13. st.), který rozdĕlil pakhawaj na dva samostatné bubny. První doložené kresby a záznamy o tablech, jak je známe dneska, však pocházejí až z osmnáctého století.
V současné dobĕ se rozeznává v Indii šest základních smĕrů. Svĕtovĕ proslulý tablista Ustad Alla Rakha a jeho syn Zakir Hussain, kteří byli na západĕ uvedeni zásluhou Raviho Shankara, představují Pandžábskou tradici.
Popis
Pravý buben se nazývá Daján nebo také Dahina či Tabla, je kónický, uzavřený na jednom konci (na druhém je překrytý kůží), a je vytvořený z jednoho kusu tvrdého dřeva. Daján je trochu dole trochu širší, než nahoře. Buben, na který se vĕtšinou hraje levou rukou se jmenuje Baján, nebo Duggi. Má tvar polouzavřené mísy, bývá vyroben z mĕdi, mosazi, bronzu, nebo hlíny. Prostor je uzavřen koženou blánou.
Na obou kůžích je nápadná kruhová černá vrstva podivného materiálu (Shiyahi), která tablům dává laditelnou výšku. Nanáší se postupnĕ v soustředných kruzích a přesné tloušŧce aby kmitající blána byla přesnĕ vyvážena. Základ hmoty je rozvařená lepkavá rýže s železnými pilinami a karbonem. Zvuk dosažený tímto způsobem nelze porovnat se žádným bubnem s neupravenou blánou.
Místo not se požívají slabiky, které jsou odvozeny ze zvuku nástroje. Zvuk se mĕní s místem úderu (Bol) na blánĕ. U Dayánu rozeznáváme šest hlavních úderů: NA (základní) TIN (harmonický tón) TAK (tlumený úder) TET, TE a TE-RE. Baján má čtyři hlavní údery: GE a GA (u kterých se mĕní výška tlakem dlanĕ na blánu), KA a KAT (tlumené údery). Pokud hrají obĕ ruce současnĕ, rozeznáváme DHA, DHI a DHIN.
